1. Ubourat zalomené ostění kolem oken
Ostění jsou boky okenního otvoru. Zalomení je nejčastěji o čtvrt cihly, tedy 7,5 cm. Pokud je překlad nad oknem tak dlouhý, že přesahuje po celé délce přes ostění, a je i dostatečně uložený, můžete toto zalomení ubourat. V některých případech, jako třeba u okna s nadpražím tvořeným cihelnou klenbou, to ale možné není. Po ubourání ostění můžete okno osadit do líce stěny na celou šířku otvoru a po zateplení domu vznikne zalomení nové. Tepelná izolace se totiž přetahuje přibližně 50 mm přes rám okna, aby se zamezilo únikům tepla, rám se tím při pohledu zvenčí zmenší. Ostěním oknem jsem se zabýval už před několika lety v článku Více světla v domě.
2. Ubourat parapet
Ubouráním parapetu až k podlaze vznikne francouzské okno a prosklená plocha otvoru se radikálně zvětší. V přízemí to není problém, horší je to v patře, kde musíte zajistit zábradlí. A to je téma, na kterém úředníci na stavebním úřadě velmi lpí. Ne, zamykatelná okenní klička nestačí.
3. Vytvořit další okna
Prosté vybourání dalších okenních otvorů je na první pohled nejjednodušší způsob, jak dostat víc světla do domu, zvlášť pokud se změní dispozice a světlo najednou potřebujete o trochu jinde, než kam dosáhne ze současného okna. Staré domy jsou ale velmi členité, takže místo pro nový otvor se nebude hledat snadno.
Možná vás napadne, proč tedy okno jen třeba o půl metru nerozšířit. To je další možnost. Narušíte tím ale uložení překladu nad současným oknem, který se musí vyměnit za nový, delší, což je pracnější a dražší, protože je třeba podepřít stěny a strop nad oknem.
4. Změnit členění oken
V minulosti byla okna členěná na mnoho menších tabulek. Souviselo to s tím, že výrobci neuměli tak velké plochy zasklít, nebo to bylo drahé. Vesnické domy proto mají často okna členěná na čtyři až šest menších tabulí dělených příčkami. Ta současná si ale vystačí s jednou nebo dvěma tabulemi. Má to ale velký vliv na vzhled domu.
Setkávám se se dvěma extrémy. Buď se okno vymění za nové, nejčastěji plastové se stejným členěním a otevíráním jako původní, nebo se nahradí oknem, které žádné členění nemá. Ani jedno není většinou ideální… Příčky mezi otevíracími částmi moderních oken jsou mohutné podobně jako rám, ale na rozdíl od rámu je nezakryje zateplení, a ztratíte tak hodně světla.
Při zasklení celého okna jednou skleněnou deskou bez členění to obvykle nevypadá dobře vzhledem k hmotě domu jako celku, jak vidíte na prvním obrázku.
Kompromisem je úplně členění změnit, například vyměnit trojdílná okna za dvojdílná. U oken vesnických domů, kde je členění bohatší, pomohou falešné příčky. Tedy okno se otevírá jako celek, ale je členěno křížem z příček, které buď procházejí celým zasklením, ta jsou mohutnější, nebo jsou na skle příčky nalepené, a tím tenké skoro stejně jako u původního okna.
5. Použít tenčí dělicí příčky
Jsou tři možnosti, jak plochu okna opticky rozdělit. Nejmohutnější je příčka, která dělí okno na samostatné okenní tabulky.
6. Neotevíravá okna
Ne všechna okenní křídla musí být otvíravá. Neotvíravé křídlo má zasklenou plochu větší o vnitřní rám. Existují sice okna s nízkými nebo neviditelnými rámy, kde je vnitřní křídlo za vnějším, a tak ho nevidíte, ta se ale využijí spíše u novostaveb. Nevýhodou pevného zasklení je kromě nemožnosti větrat i údržba. Je třeba přemýšlet nad tím, jak se k oknu dostanete zvenčí, abyste ho mohli umýt. Můžete například kombinovat otvíravé a neotvíravé křídlo v rámci jednoho okna.